Čerpáme dotace a máme se rádi


Likviduje nás konkurence. To alespoň křičí zemědělci pokaždé, když dojde na vypočítávání ztrát, které se poté budou hradit státem. Člověk tak nějak podvědomě tuší, že jakmile se nějaký zemědělec spoléhá na dotace (přece jen je to jistý zisk), bude se dřív nebo později celý jeho podnik zaměřovat na to nejvíc dotované. Proto můžeme poslední dobou vidět, jak se pole pokrývají jenom žlutou řepkou, která se táhne na míle daleko. Řepka je totiž dotovaná, a tak je pro zemědělce lehčí pěstovat tuto nenáročnou plodinu, kterou navíc mohou stříkat všelijakými chemikáliemi, než aby šli, jak se říká, s kůži na trh.
pole s řepkou 

Může za to EU?

Lidé se neustále ohrazují proti Evropské unii a jak je přerozdělování dotací špatně, ale přitom je to to jediné, co drží české zemědělce alespoň v trochu produktivním stavu. Nastává tedy otázka, co by se stalo, kdyby se přestalo dotovat? No spousta zemědělců by s tím sekla, ale nebyla by to až taková tragédie, protože značná část zemědělských půd stejně patří jedinému zaměstnavateli a ten zbytek, který by se takto dostal z levný peníz na prodej by stejně ten samý zaměstnavatel skoupil. Evropská unie má nějak nastavený systém rozdělování dotací. Chybou je to, že tento systém předpokládá jistou kontrolu ze strany státu, což se u nás moc neděje. Dostali jsme se proto do hledáčku Evropské komise, která se nyní v poslední době začala zabývat, proč nejvíc dotací určených pro střední a malé podniky spolknou čeští giganti jako Hamé a Agrofert.
traktor na poli 
Není pak divu, že se nás válcují potraviny z Polska nebo Francie, když jejich zemědělství je určitě v lepším stavu než to naše. Francouzi a Poláci také mají přece jen větší plochu na obdělávání půdy než my a mají lepší geografické podmínky. Ale to vůbec neznamená, že bychom snad měli naprosto rezignovat na jakoukoliv konkurenci a pěstovat řepku.